setrvávám v kuropění

s krabicí mléka

 noc k neusnutí
  a šílená kolejná
   /jsou šílené i v létě/
    a pak ten Rachmaninov
     v jednu ráno
      z druhého patra

tak trochu obcuju
 s hladem
  v županu
   po Maří Magdaléně
    píšu
     životní resumé
    dřív než usnu
   budou se mi
  zdát sny
 o atomových bombách

a to mléko bylo kyselé

jsem pořád stejná znám lidi co to dosvědčí

vždycky jsem byla
 spíš divná

  nejsi náhodou čarodějnice?
   ptala se mě jedna čarodějnice
   jsem já na to
  a ona já to věděla

a vždycky jsem
 přitahovala úchyly

nechcete se podívat na moje přirození?
  co na něm uvidím?
    no co jste přece ženská
      a jak jste to poznal
        podle toho že mám prsa?
          ne (zkoumavý pohled)
            podle hlasu

a pak tihle
  šílení umělci
    co neustále balí
      a přebalují
        své obrazy
          do kilometrů
        bublinkových fólií
      a nechápou
    proč zbožňujete
  to lupkání

a pak štamgasti vernisáží
 co se vás před nejhorším
  obrazem na výstavě
   zeptají jestli byste nešli
    na kafe nebo lyžovat
     do Alp
    zrovna když zkoumáte
   dírku v plátně
  protrženou nejspíš při převozu
 a šílenství na něm umně rozlitého
  kanagonu a zlatého
   laku na nehty

a tuny brambůrků
 a je nesnášející manželky umělců
  s ledvinkami

(málokdo už tuší
  o hlemýždích
    v teráriu galeristky)

((která ovšem není tak důležitá
  jako vrátná
    se svým vínem
      v hrníčku „Babičce“))

(((a uklízečka
  co se denně ptá
    jestli má uklízet)))

Konečně zapršelo už se to nedalo vydržet

skleněnými slánkami
 vysává země mraky
  na špičku jazyka
 dýcháš
  a země
   dýchá taky

léto je
 jahoda s kouskem slunce
  v ústech dítěte
   před kterým si
  ustlal obzor

v půlnočním objetí

topím se v nudě                 ušeptaní
lidského těla
kde už není                       ukájíme
co objevit

můžu tě jen rozpitvat          touhu
abych zjistila                     nahých
jak to funguje                   polotěl
(nefunguje…)

červencům a srpnům

Léto!

ty zrádně nedotkaná
kráso bez kotníků
za uchem ti
sedí Bůh a chechtá se

mezi pšeničnými klasy
a v preorgasmickém semeništi hvězd
hledám smysl
ponožek v sandálech
a psů olizujících si řiť

až zdechneš obleču si svetr