Chvíli před tím

Byla už tma
Ale já potkala světlo
Usmálo se na mě
A zeptalo se co bych chtěla

Byla jsem unavená
Z toho věčného
Hledání a nenacházení
Tak jsem to všechno vyklopila
Neměla jsem sílu
Nic hrát
Jak to obvykle dělám

A ono jen mrkalo
Kolik jsem toho
Na něj vyblila
Až se mi zdálo
Že lituje
Že se vůbec ptalo!

Ale já byla v tu chvíli bezohledná
To všechno ve mně
Za ty roky
Bylo to jako
Zvednout stavidla
Jako když zmáčkneš čudlík
A z automatu se vyhrnou
Omylem všechny žvýkačky
A ty pak rozpačitě koukáš
Jak se kutálejí po zemi
Nevíš jestli utéct
Nebo si je cpát do pusy

Jak tam to světlo stálo
A já furt mlela
Jako neskromná naivka
Co chce od života všechno
A ještě dvakrát tolik
Stáli jsme na rohu ulice
Kousek od trafiky
Kam si každé ráno
Chodí stará cikánka
Koupit cigarety
A chvíli po ní cikáně
Ještě pro sirky
Co ona zapomněla
Ty včerejší někde rozsypala

Stáli jsme tam
Světlo trpělivě
Já rozhazovala rukama
Zvyšovala hlas
Popuzena vlastním monologem
Zas jsem to všechno prožívala
Ono se jen divně culilo
A mě došlo že jako chlap
Co si říká no jo ženská a ty její problémy
Dotklo se mě to
Tak jsem zmlkla a zhrzeně se mu dívala do očí

Vzalo mě do náruče
Jako dítě
A vzlétli jsme
A mě už nic nepřekvapilo

Chvíle kdy ty už spíš

Promlčené okamžiky
Kdy jenom koukám
Na ten šedý pruh na stropě
Cos zapomněl přelíčit
Protože tam dřív stávala skříň

A dívám se daleko
Tolik že vidím
Svou vlastní hlavu zezadu
Tak daleko že se můj pohled srazí
S mými myšlenkami
A zrodí se údiv
Nad dalším kouskem krásy
Kterou ty pořád nevidíš

Slib

Až si jednou budem blíž
Ty víš
Slíbils to..

Až bude zas jednou pršet
Usměj se
Říkáš že máš rád déšť
Ale tasíš deštník protože voda
Tak usměj se

Pojď ukážu ti cirkus

On ví že nesnáším cirkusy
Ale jdu
Chytím se jeho ruky
A chumel artistů
Nad hlavami bílých koní
Mě posadí do židle

Až budu mít dost peněz
Koupím si vlastní
Židli
A taky koně s artistou a pustím je na svobodu