tobě a drcenému kmínu

jen on
    a Lucie
        a noci
            u pyje

(nohy si nemyje
    leda v kaluži
        po dešti)

odešli
    toužit jak noc
        po svítání
            do dne bláznů
                co se neumějí milovat
            a tak si čtou básně
        rychle a pomalu
    a pod mosty
a u zdí
    potřísněných
        grafiti
            modlí se k Bohu
                a hledají jazz
                    a sex
                        a nebo polívku
                            a najdou Allena
                                a ten jim řekne
                                   svatí nemocní
a oni se znovu učí
    líbat
        a lítat
            a moknout
                v parcích
                        na bílých prostěradlech
                                a usínat si
                                        mezi prsty u nohou

a s trochou nevyspánku
    pod paží
        a lístkem /dvaašedesátkrát označený/
            v tramvajích
                kde jiní
                    potkávají
                        spící modelky

                    oni nalezli barvy
                        a tanec
                    pražců
                        a zaprášených
                    okenních kliček

a nad miskou rýže
    mluví o masu
        a o květinách
            a s květinami
                a drží je za listy
                                dokud nevykvetou
                                    až nakonec sami usnou
                                ve slepé agónii
                                    nesouměrna
                                a vlasů
                                    vytrhaných
                                v postkoitálních depresích
                                    visících z van
                                        špatně dlážděných koupelen
                                            s plesnivými stropy

kráse oleje

pod křídla múz...
    raději pod tvou paži
        schovám se
            ve tmě na schodišti
        dřív než nás najdou
    hřej mě

do potem zasolené kůže
    dýchnu ti noc
        a zamrkám ráno
            odejdu
        nechám tu všecky prázdné
    láhve od vína
a bláto
    ze strání
        kde chtěl jsi
            chodit bos

nechám tě usnout
    pod stromem
        poznání
            kam k večeru
                uvážou koně
                    aby se při úplňku nesplašili

je snazší milovat ženu nežli muže?

Momentka ze zkouškového období

potkala jsem tě v kuchyni
v té nedůtklivé kolejní
společné celému patru

schoulil ses jako vyplašený čtvereček
když jsem tě načapala
s hrstkou rýže
mezi tvými integrály

zesílil sis vařič na zklidnění

(je uvařeno)

((venku prší))