tobě a drcenému kmínu

jen on
    a Lucie
        a noci
            u pyje

(nohy si nemyje
    leda v kaluži
        po dešti)

odešli
    toužit jak noc
        po svítání
            do dne bláznů
                co se neumějí milovat
            a tak si čtou básně
        rychle a pomalu
    a pod mosty
a u zdí
    potřísněných
        grafiti
            modlí se k Bohu
                a hledají jazz
                    a sex
                        a nebo polívku
                            a najdou Allena
                                a ten jim řekne
                                   svatí nemocní
a oni se znovu učí
    líbat
        a lítat
            a moknout
                v parcích
                        na bílých prostěradlech
                                a usínat si
                                        mezi prsty u nohou

a s trochou nevyspánku
    pod paží
        a lístkem /dvaašedesátkrát označený/
            v tramvajích
                kde jiní
                    potkávají
                        spící modelky

                    oni nalezli barvy
                        a tanec
                    pražců
                        a zaprášených
                    okenních kliček

a nad miskou rýže
    mluví o masu
        a o květinách
            a s květinami
                a drží je za listy
                                dokud nevykvetou
                                    až nakonec sami usnou
                                ve slepé agónii
                                    nesouměrna
                                a vlasů
                                    vytrhaných
                                v postkoitálních depresích
                                    visících z van
                                        špatně dlážděných koupelen
                                            s plesnivými stropy