Kdesi v hloubi počítače nalezla jsem vzpomínku na náš mapák. Bohužel zůstalo jen pár střípků, při stěhování dat se leccos ztratilo. Nicméně alespoň na ukázku, jak jsme vypadali...
... po dvou týdnech kurzu...
...v třetím týdnu kurzu...
...těsně před odevzdáním map...
... a po šťastném odevzdání.
Tady pak výtvor Danův a můj.
2005-08-31
2005-07-27
Ještě mě netrhej
chladovím
otoč mě na sever
padlo na mě slovo
pro sebe vykřičím si
v poli kruh
a až mi v srdci
vyklíčí ticho
do dutin stébel
vytančím ti rozbřesk
otoč mě na sever
padlo na mě slovo
pro sebe vykřičím si
v poli kruh
a až mi v srdci
vyklíčí ticho
do dutin stébel
vytančím ti rozbřesk
2005-02-20
Třicet osm sedm
Já vím
zatímco se spouštím s kosmonautem
(nestárne vlivem dilatace času)
stavíš z jahod bunkry
(vystřelují lidi s padáky)
mezi litry majoránkového čaje
rozkrojím mango k podobojí
že tě bolí v krku
2005-02-02
pár kapek
jsi neopustitelný
jako čas
utracený za spánek
mluvíš barvami oleje
v kalužích
trochu hledáš
asi jako dětská ruka
na dně hrníčku
kde zůstala trocha cukru
jsem molová symfonie
vykoupená durem tvého smíchu
jako čas
utracený za spánek
mluvíš barvami oleje
v kalužích
trochu hledáš
asi jako dětská ruka
na dně hrníčku
kde zůstala trocha cukru
jsem molová symfonie
vykoupená durem tvého smíchu
Subscribe to:
Posts (Atom)