Lucie Forejt and whatever this is
Mental notes, poetry, memories and things of random.
2004-07-22
Konečně zapršelo už se to nedalo vydržet
skleněnými slánkami
vysává země mraky
na špičku jazyka
dýcháš
a země
dýchá taky
léto je
jahoda s kouskem slunce
v ústech dítěte
před kterým si
ustlal obzor
No comments:
Post a Comment
Newer Post
Older Post
Home
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment